Postarší šéf pochybného překupnictví Don (Petr Nárožný) plánuje zlodějskou akci se svým chráněncem, mírně zabržděným mladíkem Bobem (Marek Taclík). Lupem má být vzácná sbírka mincí, jenže do věci se vloží protřelý kumpán Walter, zvaný Teach (Michal Pavlata), mladíka z chystaného nočního vloupání vyšoupne a začnou se dít věci. Že zápletka není nic originálního? Máte jistě pravdu, o to tady ale vůbec nejde.

„Ačkoliv David Mamet (nar. 1947 v Chicagu) patří k nejvýznamnějším a nejplodnějším americkým dramatikům, kteří vyrůstali v kulturní atmosféře šedesátých let, v českém kontextu je dramatikem takřka neznámým, z jeho her bylo u nás představeno pouhé torzo: Oleannu uvedlo Národní divadlo na své komorní scéně (Divadlo Kolowrat, 1998), poté Městské divadlo Zlín (1999); Městská divadla pražská realizovala v rámci večera tří aktovek amerických autorů (pod názvem Životu nebezpečné vztahy, 2003) Mametův Pohovor a Divadlo pod Palmovkou inscenovalo hru Glengarry Glen Ross (pod názvem Konkurenti, 2006).“ Tolik se o autorovi můžete dočíst na stránkách divadla.

„...a vzal si i toho jezdícího dřevěnýho bubeníčka, co byl tady nahoře...“
„Toho, co neměl paličky?“
„Jo a taky kolečka a bubínek, ale jinak byl úplně v cajku!“

Máme tu tedy tři podvodníčky a jeden zatuchlý bazar plný mobilních telefonů, baterek, nožíků, tabatěrek a podobných serepetiček, bez kterých se žádné podobné zařízení prostě nemůže obejít. Jeviště tak zabírají obří regály, které prostor pro hraní vymezují pouze na úzkou „pěšinu“ těsně před zraky první řady, plus jedno točité schodiště vedoucí vzhůru ke dveřím do rušné ulice. Na straně jedné gauč, v opačném rohu stůl. To jsou veškeré propriety potřebné pro Amerického bizona. Asi už tušíte, že se po celou dobu představení z této místnosti nehneme, kumpáni sice přicházejí a odcházejí, Don však vždycky zůstává. Zvrtnutí akce, aniž k ní vlastně stihne vůbec dojít, je nasnadě, můžete mi ale věřit, tahle informace není vůbec zásadní a o závěrečná překvapení tak rozhodně nepřijdete.

„Tahle zdravá výživa mi byla vždycky podezřelá!“
„To není žádná zdravá výživa, to je jogurt!“
„A jogurt není zdravá výživa, jo?“
„Ne, jogurt je jogurt... jogurt tady byl odjakživa.“

Ondřej Sokol (krom překladu taktéž režisér) hru přeložil volně, nechal do ní proniknout místní reálie, a to včetně slangu, průpovídek a ano, taktéž sprostých slov. Divadelního puritána bude možná šokovat, že herci nejdou pro nějakou tu kurvu, píču a vola daleko, není to však vůbec samoúčelné, všechno odpovídá reáliím, době i běžnému uličnímu hovoru. Navíc nechybí humor, takže divák může zpočátku i propadnout klamnému dojmu, že půjde o oddechovou detektivní komedii. Překvapivý akční závěr však tuhle chiméru zboří spolehlivě jako domeček z karet.

Čím by byl ale sebelepší překlad bez odpovídajícího hereckého obsazení? Ničím. Americký bizon však naštěstí ani na tomto poli nestrádá. Tradičně plastický Petr Nárožný s nezaměnitelnou mimikou, schopný bez sebemenšího zaváhání přejít z bodrého hláškujícího „strejdy“ do rozeřvaného „gangstera“; především hubou plnou řečí protřelý „zlosyn“ Michal Pavlata, jehož ústa vyplivují slova s neuvěřitelnou kadencí; neztrácí se však ani Marek Taclík, a byť jeho role má přece jen podružnější charakter, hlavně v závěru se mu dostane patřičné pozornosti. Výhodou takových herců pak je, že ani všechny ty nadávky a oplzlosti nezní z jejich úst strojeně, nepatřičně či trapně. Podotýkám jen na okraj, že Michal „kulomet“ Pavlata za roli Teache získal hlavní cenu Sazky a Divadelních novin za herecký výkon divadelní sezóny 2006/2007 bez ohledu na žánr, což si můžete i ověřit při záznamu slavnostního předávání 13. října tohoto roku od 20 hodin na programu ČT2.

„No jo, Amerika, tam je to normální!“, řekla jakási překvapená dáma svému manželovi ve frontě u šatny. Jestli se však cestou z divadla přes Václavské náměstí dívala i trochu kolem sebe, o drobné ji požádala umorousaná smažka, na manžílka kývla jako plakát vymalovaná slečna či pro vstup do „jedinečného“ baru lanařil náborový panáček v uhrančivě nevkusném kostýmu, mohla se opravit: „Nejen Amerika!“ Není to přece o státech ani národech, je to o lidech. Konečně, jako vždycky.